Licence Creative Commons
© 2009-2011 Lukáš Lička - podle licence Creative Commons 3.0 Česká republika.



BIBLIOTHECA.wz.cz


K poslední aktualizace této stránky došlo .

BIBLIOGRAFIE (ČESKÝCH) (PŘEKLADŮ) (FILOSOFICKÝCH DĚL)


Schéma bibliografie: Seznamy | POZDNÍ ANTIKA | PATRISTIKA | RANÝ STŘEDOVĚK | SCHOLASTIKA | Poznámky


SCHOLASTIKA





Latinská
FILOSOFIE
(12. stol.)

>>>



Petr Abélard

Personálie:
  (* 1079  † 1142)  Významný scholastický filosof a theolog. Kladl velký důraz na rozum; dříve, než věříme, musíme pochopit. Důležitý i pro dějiny logiky a sémantiky (angažoval se ve sporu o univerzálie). Pro svou povahu si znepřátelil mnoho význačných lidí své doby, mezi jinými i Bernarda z Clairvaux. Známý pro svůj vztah ke své žačce Heloise.

Spisy:
  • Ad Astrolabium filium
    • Pozn. - báseň didaktického charakteru, kterou Abélard adresoval svému synu Astrolabiovi, kterého zplodil s Heloisou. Báseň je v elegickém distichu.
    • lat. - pod jménem Carmen ad Astralabium dostupná na abaelard.de, kde je i její německý překlad.
    • čes. - část básně (prvních 28 veršů z celkového počtu 1043) je ve výboru VIDMANOVÁ, A. (ed.) Sestra Múza. Světská poezie latinského středověku. Praha: Odeon, 1990, s. 135-136. Výbor obsahuje i další básně včetně Abélardova epitafu.
  • Epistolae
    • lat. - Abélard je autorem vícera dopisů. U Migneho jsou v PL 178, sl. 113-379. Na abaelard.de je korespondence mezi ním a Heloisou, ale i některé jiné dopisy.
    • čes. - český překlad některých dopisů vyšel v knize ABÉLARD, P. Abélard a Heloisa : Dopisy utrpení a lásky. Praha: Odeon, 1976, s. 73-128. Přeložil Jakub Pavel. Kniha obsahuje následující dopisy:
      1. Ad amicum suum consolatoria, známější jako Historia calamitatum (viz níže).
      2. Heloyse sue ad ipsum deprecatoria (Heloisa Abélardovi, s. 73n.).
      3. Dilectissime sorori sue in Christo (Abélard Heloise, s. 84n.).
      4. Unico suo post Christum (Heloisina odpověď Petru Abélardovi, s. 93n.).
      5. Sponsae Christi servus ejusdem (Abélard Heloise, s. 104n.).
  • Historia Calamitatum
    • lat. - text je dostupný na lat. Vicifons (pod jiným názvem - Abaelardi ad amicum suum consolataria epistola, text je ale stejný) a také v rámci databáze CLCLT (přes LAP)
    • čes. - in: ABÉLARD, P. Abélard a Heloisa : Dopisy utrpení a lásky, s. 13-71. Přeložil Jakub Pavel. Publikace obsahuje také korespondenci milenců a úvodní studii překladatele.
    • angl. - anglický překlad vyšel např. v knize ABELARD, P. The letters and other writings. Hackett Publishing, 2007, s. 1-46. Kniha je na Google Books; část s překladem uvedeného spisu je kupodivu kompletní. Výhodou tohoto anglického oproti českému vydání je to, že obsahuje poznámky.
  • Sic et non
    • lat. - edice spisu (Petri Abaelardi Sic et non, Marburg, 1851.) je dostupná na Google Books.
    • slov. - filosoficky relevantní předmluva tohoto spisu je dostupná ve slovenském překladu in: HRUŠOVSKÝ, I. (ed.) Antológia z diel filozofov. Zv. 3, Patristika a scholastika, Bratislava: Pravda, 1975, s. 239-248. Přeložil editor.
    • čes. - spis vyšel celý česky. Doplním.
Internet:    Heslo Peter Abelard v SEP (angl.; autorem je Peter King). Řečený autor na svých stránkách také uveřejňuje několik svých prací k Abélardovi. Praktická je také německá stránka abaelard.de, kde lze nalézt lat. originály i německé překlady mnoha Abélardových spisů, jakož i různé další zajímavosti (třeba mapa [v oddíle Schauplätze] k životopisu Abélarda i Heloisy).




 

Jan ze Salisbury

Personálie:  (* 1115/1120  † 1180)  Filosof, diplomat a intelektuál 12. stol. původem z Anglie. Studoval v Paříži (a pravděpodobně v Chartres) u nějvětších učitelů své doby - Petra Abélarda, Viléma z Conches, Thierryho ze Chartres, Gilberta z Poitiers a Petra Helia. Později byl tajemníkem Tomáše Becketa.
U Jana ze Salisbury bývá spatřován počátek anglického způsobu filosofování - příklon k empirii, zabývání se politickou filosofií, ve stylu jemná ironie a nadhled.
Byl jedním z typických představitelů tzv. "renesance 12. století" - má výborné znalosti získané četbou antických klasiků, přiklání se ke střízlivému pozorování skutečnosti, je humanista.


Spisy:
  • Entheticus de dogmate philosophorum
    • Pozn. - Janovo nejmladší dílo, didaktická báseň obsahující 926 elegických distich. V básnické formě vytříbené rétorskými figurami podává autor přehled hlavních antických myslitelů a škol. V básni jsou probírána 3 hl. témata:
      • (1) Pohrdání povrchním způsobem výuky a naopak zdůrazňování potřeby kvalitního vzdělávacího systému postaveného na 3 zdrojích pravdy - křesťanství, filosofii a moudrosti. (Toto je vlastně centrální motiv celé básně.)
      • (2) Dějiny antické filosofie - popisuje jednotlivé školy (stoicismus, epikurejství, peripatetiky, akademiky) a (pro něj) hlavní antické myslitelé (tj. Pýthagoru, Sókrata, Platóna, Aristotela a Cicerona). Patrně vlivem novoplatónské tradice pěstované ve škole v Chartres staví mezi pohanskými filosofy na první místo Platóna (tedy ne Aristotela, to přijde spíše až ve 13. stol.), ačkoliv jeho původní myšlenky vlastně moc nezná ("Plato christianus" v té době zahrnoval především Chalcidiův překlad a komentář části Timaia, Macrobiův komentář ke Scipionově snu a Augustina s Boethiem. Viz také .) Aristotelés je považován především za logika (Jan ze Salisbury byl jeden z prvních myslitelů 12. stol., kt. měli k dispozici celý Organon).
      • (3) Etická témata - zkoumá se pravá milost (gratia), víra (fides) a dobré mravy (boni mores) a ukazuje se, jak negativní dopad může mít, jestliže panovník, jeho dvůr, soudcové a církevní hodnostáři nepečují o všechny tyto tři záležitosti.
    • lat. - PL 199, sl. 965A-1004D. Lat. text je dostupný přes LAP.
  • Metalogicon
    • Pozn. - ...
    • lat. - na CLCLT (LAP). Starší edice - PL 199, sl. 823A-946C (také na abaelard.de - výpisky týkající se Janova učitele Abélarda i kompletní text).
  • Policraticus
    • Pozn. - ...
    • lat. - na CLCLT (LAP). Starší edice - PL 199, sl. 379A-822D. Úvodní báseň a 4. kniha jsou dostupné na BA.
    • angl. - čtenářský výbor z Policraticu (tj. bez lat. edice, větších poznámek a jen některé knihy) vyšel v angličtině - JOHN OF SALISBURY. Policraticus: of the frivolities of courtiers and the footprints of philosophers. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. Část je na GB.
Internet:    Heslo John of Salisbury na SEP.




 
Latisnká
FILOSOFIE
(13. stol.)

>>>

Pseudo-Boëthius

Personálie:
  (13. stol.)  Anonymní autor ze 13. stol., který vytvořil mezi lety 1230-1240 níže uvedený spisek jako vědomý plagiát. Zajímavě informuje o středověkém studentském životě.

Spisy:
  • De disciplina scolarium
    • lat. - tento text připisovaný Boëthiovi je obsažen u Migneho - PL 64, sl. 1223-1238D. Lat. text je dostupný na DCO (jako pdf).
    • čes. - in: BOËTHIUS. Poslední Říman. Praha: Vyšehrad, 1982, 159-184. Překlad Václava Bahníka.



 


Tomáš Akvinský

Personálie:
  (* 1224  † asi 1274)  Řečený "doctor angelicus"; dnes hodnocen jako jeden z největších středověkých filosofů a hvězda první velikosti na poli theologickém (vedle Dunse Scota). Ve své době byl důležitým myslitelem dominikánského řádu, žákem a souputníkem Alberta Velikého, učitelem na na pařížské universitě, komentátorem Aristotela, důležitým theologem.
Podílel se na sporu fakult v 70. letech, kdy hájil pozici theologické fakulty (viz spor s averroisty - např. u Boethia z Dácie).


Spisy:
  • De aeternitate mundi
    • (O věčnosti světa)
    • Pozn. - diskuse o věčnosti světa se těšily velkému zájmu v 2. pol. 13. stol., střetávali se v něm především artističtí mistři vychovaní Aristotelem a Averroem s theology. Spisy s názvem De aeternitate mundi mimo Tomáše napsali např. Siger z Brabantu či Boethius z Dácie.
    • lat. - dostupné např. na Corpus Thomisticum.
    • čes. - spisek je přeložen v knížce MACHULA, T. De aeternitate mundi sv. Tomáše Akvinského v historické perspektivě. Praha: Krystal OP, 2003. Přeložil autor. Kniha dále obsahuje autorovu studii o vývoji odpovědí na otázku po věčnosti světa od antiky přes Tomáše až po dnešek.
  • De ente et essentia
    • (O jsoucnu a bytnosti)
    • Pozn. - ve svém raném spise zabývajícím se metafyzikou je Tomáš značně ovlivněn Avicennou. Rozlišuje zde mezi jsoucnem a esencí (tj. provádí to, co Heidegger nazývá ontologickou diferencí; to před tím ovšem provedl nejen Avicenna , ale naznačil to již i Boëthius v traktátu De hebdomadibus ).
    • lat. - dostupno na Corpus Thomisticum či na stránkách Petera Kinga (jako TXT). Pozn.: na stránkách korpusu je 6. kap. mnohem kratší než u Kinga.
    • čes. - spis byl poprvé do češtiny přeložen už v r. 1887; moderní překlad je obsažen v knize SOUSEDÍK, S. Jsoucno a bytí. Úvod do četby sv. Tomáše Akvinského. Praha: Křesťanská akademie, 1992. Přeložil autor. Kniha by měla obsahovat i další překlady a Sousedíkovy přednášky.
  • De motu cordis
    • (O pohybu srdce)
    • Pozn. - jedno z drobných dílek (259 řádků), které Tomáš napsal někdy v průběhu svého druhého působení na pařížské universitě (1268-1272). Tomáš se v něm - ač theolog - zabývá tématem lékařským - pohybem srdce. Aniž by jej citoval, patrně reaguje na stejnojmenný spisek soudobého autora Alfreda ze Sareshelu (Alfredus Anglicus), který tvrdí, že pohyb srdce je něco nepřirozeného, násilného. Akvinský naproti tomu dokazuje, že pohyb srdce je přirozeným, tj. je stejné povahy jako např. (aristotelský) pohyb nebes (sic enim est motus cordis in animali, sicut motus caeli in mundo).
      Spisek byl patrně adresován mistru Filipovi de Castro Caeli, který vyučoval medicínu v Bologni a v Naples.
    • lat. - dostupné např. na Corpus Thomisticum.
    • angl. - anglický překlad spolu s latinským originálem jsou dostupné na internetu - na těchto stránkách.
  • Summa contra Gentiles
    • slov. - do slovenštiny je přeložena část 2. knihy (II,39-75; 90-101) in: HRUŠOVSKÝ, I. (ed.) Antológia z diel filozofov. Zv. 3, Patristika a scholastika, Bratislava: Pravda, 1975, s. 253-354. Přeložil editor.
  • Summa theologiae
    • (Suma theologická)
    • Pozn. - Teologická suma má tři části a dodatek (druhá část má dva díly). Části se dělí do otázek (quaestiones), každá otázka dále do článků (articuli).
    • lat. - na BA je nekompletní, ale existují výborné stránky nakladatelství Krystal OP, kde je základní Tomášovo dílo v originále i v českém překladu z 30. let.
    • čes. - nakladatelství Krystal OP vydává Sumu v různých tematických výborech:
      • TOMÁŠ AKVINSKÝ. O zákonech. Praha: Krystal OP, 2003. Přeložil Karel Šprunk. Kniha obsahuje tyto části: ST I-II, qq. 90-97, 100, 107.
      • TOMÁŠ AKVINSKÝ. O lásce. Praha: Krystal OP, 2005. Přeložil Karel Šprunk. Kniha obsahuje tyto části: ST I, qq. 20, 21, 60; I-II, qq. 22-29; II-II, qq. 23-28, 44.
  • Super Boetium de Trinitate
    • (Komentář k Boethiovu De Trinitate)
    • lat. - dostupno na Corpus Thomisticum.
    • čes. - v českém překladu jsou dostupné otázky 5 a 6 (p. III, q. 5-6) v knize TOMÁŠ AKVINSKÝ. Rozdělení a metody vědy. Praha: Krystal OP, 2005. Přeložil Tomáš Machula. Kniha také obsahuje úvodní studii překladatele, v níž se zabývá aristotelským pojetí vědy, Tomášovou teorií vědy a současnými pojetími.
  • Quaestiones disputatae
    • Pozn. - soubor kvestií k disputacím; oproti Summám, které sloužily především jako shrnující kompendia primárně určená k výuce, odražejí právě tyto texty vlastní Akvinského badatelskou činnost. Kvestie jsou seřazeny do sedmi skupin odpovídající sedmi disputovaným tématům (např. pravda, duše, zlo, potence, ...).
    • lat. - dostupno zde.
    • Quaestiones disputatae De potentia
      • čes. - úryvek z těchto disputací, De potentia, q. 1, a. 1, je česky in: FLOSS, P. Architekti křesťanského středověkého vědění. Praha: Vyšehrad, 2004, s. 391-396. Přeložil Karel Floss.
    • Quaestiones disputatae De anima
      • čes. - kvestie jsou přeloženy v knize TOMÁŠ AKVINSKÝ. Otázky o duši. Praha: Krystal OP, 2009. Přeložil Tomáš Machula. [obsah knihy přes NKP]
Internet:    Na internetu je celý Corpus Thomisticum (v latině), anglické překlady mnoha děl jsou dostupné zde. Heslo Thomas Aquinas (autory jsou McInerny a O'Callaghan).




 

Aegidius Romanus

Aegidius Romanus; Giles of Rome

Personálie:  (* 1243-47  † 1316)  Theolog a člen augustiniánského řádu, činný především v 2. pol. 13. století. Theologii studoval v Paříži v 70. letech, kdy právě vrcholil spor mezi tzv. latinskými averroisty (artistická fakulta) a oficiální ortodoxií (theologická fakulta).

Spisy:
  • De formatione humani corporis in utero
    • (O formování lidského těla v děloze)
    • Pozn. - patrně velmi zajímavý spisek, ve kterém theolog zkoumá embryologické téma.
    • lat. - na internetu patrně není; moderní edice (od 16. století první) vyšla až v roce 2008 (!).
    • angl. - anglický překlad patrně neexistuje.
  • Errores philosophorum
    • (Omyly filosofů)
    • Pozn. - "Spisek De erroribus je dokladem o doktrinálních střetech, které na pařížské universitě v této době [tj. v 70. letech 13. stol.] probíhaly, a zavrhuje názory, jež Aegidius považuje za bludy. Hlavní roli tui hraje šest jmen. Protagonistou je Aristotelés (kap. 1-3), jemuž Aegidius vyčítá především tezi o věčnosti světa. Následuje Averroes (kap. 4-5), který k Aristotelovým falešným domněnkám připojil nauku o jedinosti lidského rozumu. Avicenna (kap. 6-7) popírá samostatné bytí nadpřirozené skutečnosti. Al-Ghazálí (kap. 8-9) má za to, že Bůh může učinit jen to, co opravdu činí, a stejně tak Al-Kindí (kap. 10-11), který podle Aegidia údajně též popírá lidskou svobodu a hlásá universální determinismus. Posledním viníkem je Maimonides (kap. 12-13), který sice odmítl nauku o věčnosti světa, ale zároveň popřel, že by Bůh mohl stvořit akcidenty nezávisle na substanci."
    • lat. + angl. - edice a anglický překlad spisku by měly být v této knize: GILES OF ROME. Errores philosophorum: critical text with notes and introduction. Marquette University Press, 1944. Angl. překlad části spisu (kap. 1-3, tedy popis omylů Aristotela), je dostupný i na internetu - na těchto stránkách.
Internet:    Giles of Rome na SEP (autorem je Lambertini). Zde jsou příspěvky na mém blogu, které se tematicky Aegidia Romana nějak dotýkají.




 


Boethius z Dácie

Personálie:  (* ?  † ? - 2. pol. 13. stol.)  Co se týče života tohoto filosofa, ví se jen velmi málo. Narodil se v Dánsku (tj. v Dácii; ve starověku se takto označovalo území dnešního Rumunska [podle kmene Dáků], ve středověku se ovšem slovem Dacia někdy označovala Skandinávie a Jutský poloostrov [patrně záměnou za jméno Danie] ).
V 60. letech 13. stol. byl na universitě v Paříži, učil artes během 70. let a byl patrně členem řádu dominikánů. Postihlo jej slavné odsouzení některých tezí v r. 1277. Všechna svá díla patrně napsal před tímto rokem.
Je jedním z latinských averroistů (byl žákem Sigera z Brabantu, napsal pojednání De aeternitate mundi ), jeden z modistů (zabýval se spekulativní gramatikou), zabýval se také etikou a komentoval Aristotelovy spisy (Fyzika, Meteorologika, O vzniku a zániku).


Spisy:
  • De aeternitate mundi
    • (O věčnosti světa)
    • Pozn. - věčnost světa, která byla v souladu s Aristotelem a Averroem, ale v rozporu s ortodoxií, byla oblíbeným tématem v 2. pol. 13. stol. (Souvisí to s rozšířením Averroových a obecně arabských myšlenek. Tématem se zabývali Albert Veliký [problema V ve spise De XV problematibus]; Tomáš Akvinský [ve spise De aeternitate mundi]; dále averroisté Boethius z Dácie a Siger Brabantský; Godefridus de Fontibus [resp. hezky česky Bohumír z Pramenů], Aegidius Romanus či Odo Rigaldus; ve 14. stol. např. Vilém Ockham.) O této filosofické otázce a různých způsobech jejího řešení pojednává studie Tomáše Machuly - . Zde také mimochodem Boethius vyložil svůj názor na vztah filosofie a theologie, který byl později dezinterpretován jako teorie tzv. "dvojí pravdy".
    • lat. - dostupné na BA.
    • angl. - anglický překlad existuje.
    • pol. - polský překlad je v knize BOECJUSZ Z DACJI. O Dobru Najwyższym czyli o życiu filozofa i inne pisma. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, s. 59-99. Kniha dále (s. 100-116) obsahuje výtah z tohoto spisu, který pořídil pařížský filosof a theolog Godefridus de Fontibus (pro puristy Bohumír z Pramenů ;) ). Obé přeložil Leopold Regner. V knize jsou dále zařazeny polské překlady dalších Boethiových spisů, stručný překladatelův úvod a bibliografie.
  • De somniis
    • (O snech)
    • Pozn. - velmi zajímavé pojednání věnované problematice snů - otázkám, zda sny mohou být předmětem specializované vědy (tzv. scientia somnialis) a zda sny mohou pravdivě vypovídat o budoucím. Oinerologický výklad je tedy čistě racionalistický a naturalistický; jedná se jakoby o averroistickou teorii snů. (Rád bych spis, až to čas dovolí, přeložil.)
    • lat. - dostupné na BA.
    • angl. - existuje anglický překlad i tohoto dílka.
    • pol. - polský překlad je v knize BOECJUSZ Z DACJI. O Dobru Najwyższym czyli o życiu filozofa i inne pisma. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, s. 12-23. Přeložil Leopold Regner.
  • De summo bono sive De vita philosophi
    • (O nejvyšším dobru aneb O životě filosofickém)
    • Pozn. - zde Boethius koncipuje svou filosofickou etiku, které je značně intelektualistická. Blaženost spočívá v poznání pravdy a v konání dobra - a to již na tomto světě.
    • lat. - dostupné na BA.
    • angl. - existuje angl. překlad.
    • pol. - polský překlad je v knize BOECJUSZ Z DACJI. O Dobru Najwyższym czyli o życiu filozofa i inne pisma. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, s. 1-11. Přeložil Leopold Regner.
  • Modi significandi sive Quaestiones super Priscianum Minorem
    • Pozn. - modistický traktát věnovaný spekulativní gramatice, který má formálně podobu komentáře k posledním dvěma knihám Priscianových Institutiones.
    • lat. - na internetu asi není, edici ale připravil Pinborg (jeden z předních odborníků na modismus) v r. 1969.
  • Quaestiones super librum Analyticorum Posteriorum
    • Pozn. - Boethiův komentář k Aristotelovým Druhým Analytikám, psaný ve formě kvestií.
    • lat. - na internetu asi není.
    • pol. - polský překlad jedné kvestie (Utrum esse sit de essentia rei create) v knize BOECJUSZ Z DACJI. O Dobru Najwyższym czyli o życiu filozofa i inne pisma. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, s. 117-120. Přeložil Leopold Regner.
  • Sophismata
    • Pozn. - traktát věnovaný jednomu okruhu středověké logiky, jímž byla tzv. sophismata. Sofismata se používala především pro řešení otázek gramatických, logických a obecně jazykových; tím se lišila od kvestií, v nichž se zkoumala témata filosofická, theologická, právnická a lékařská.
    • lat. - na internetu patrně není.
    • angl. - je přeloženo sophisma I (Omnis homo est de necessitate animal) - BOETHIUS OF DACIA. The Sophisma "Every Man is of Necessity an Animal". In KRETZMANN, N., STUMP, E. (ed.). Logic and the philosophy of language, Cambridge: Cambridge University Press, 1988, s. 480-510.
    • pol. - stejné sofisma v polském překladu je v knize BOECJUSZ Z DACJI. O Dobru Najwyższym czyli o życiu filozofa i inne pisma. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, s. 24-58. Přeložil Leopold Regner.
Internet:    Na internetu je např. pojednání o sofismatech (SEP).




 

Roger Bacon

Personálie:
  (* asi 1214  † asi 1294)  Františkán a filosof, jeden z představitelů tzv. "oxfordského centra", důležitá postava pro dějiny věd, propagátor empirických metod. Důležité a vlivné jsou také jeho logické a sémantické teorie.
"Tento františkán bystrého, mstivého a hašteřivého ducha zakusil v letech 1272-1279 církevní uvěznění za "podezřelé novoty", načrtl tři plány filosofické a vědecké sumy (Opus maius, Opus minus a Opus tertium), vyvolal úplnou revoluci v teorii znaku a významu (jeho pojetí přirozené signifikace, částečně odvozené z Augustina, přejímá i Ockham) a vytrvale chválil experimentální vědu a vytváření strojů. Vehementně kritizoval svou dobu, do úmoru tepal vyučovací metody užívané na universitě, opovrhoval slavnými současníky (Albertem Velikým počínaje a Vilémem z Moerbeke konče) a prosazoval návrat k bibli na úkor Sentencí. Požadoval organizační reformu křesťanského vědění: universitní výuka se má otevřít profánním vědám, především matematice a znalosti "mudroslovných" jazyků (hebrejštiny, řečtiny, arabštiny, chaldejštiny)."

Spisy:
  • De erroribus medicorum
    • (O omylech léčitelů)
    • Pozn. - tento Baconův spisek věnován farmakologii a jeho tématem jsou tedy léky. Spis je zaměřen proti léčitelům (medici) - je třeba si uvědomit, že ve středověku se rozlišovaly 2 typy těch, kteří pečovali o lidské tělo - physici a medici. "Vědecky vzdělaný lékař se coby physicus odlišoval od ranhojiče, zvaného medicus, jenž byl vybaven pouze lidovou moudrostí."
    • lat. - na netu patrně není.
    • angl. - anglický překlad spisu vyšel v časopise Isis - WELBORN, M. C. The Errors of the Doctors according to Friar Roger Bacon of the Minor Order. Isis. 1932, roč. 18, č. 1, s. 26-62.
  • De signis
    • lat. + čes. - latinskou edici spisu společně s jeho českým překladem lze najít in: ROGER BACON. O znacích. Praha: OIKOYMENH, 2010. [obsah knihy přes NKP]. Přeložil a poznámkami opatřil Martin Pokorný. Ten také napsal velmi obsáhlou úvodní studii Roger Bacon a zrod účinného slova, která je vlastně (pokud je mi známo) jediným původním odborným sekundárním textem k filosofii Rogera Bacona dostupným v českém jazyce.
  • Opus tertium
    • lat. - toto dílo bylo vydáno jako součást edice Fr. Rogeri Bacon Opera quaedam hactenus inedita. London, 1859. Kniha je dostupná na Google Books.
    • slov. -  do slovenského jazyka bylo přeloženo několik úryvků (kap. 13; 22-23; 25; 28-43) - in: HRUŠOVSKÝ, I. (ed.) Antológia z diel filozofov. Zv. 3, Patristika a scholastika, Bratislava: Pravda, 1975, s. 355-405. Přeložil editor.
Internet:    Heslo Roger Bacon na SEP (autorem je Hackett).




 


Jan Duns Scotus

Personálie:  (* asi 1270  † 1308)  Řečený doctor subtilis. Františkánský filosof a theolog, ideový oponent Akvinského. Důležitý pro vývoj metafyziky.

Spisy:
  • Ordinatio
    • lat. - lat. text je v LLT-B (přes LAP).
    • čes. - český překlad některých kvestií z Janova komentáře k Sentencím Petra Lombardského pořídil Stanislav Sousedík v knize SOUSEDÍK, S. Jan Duns Scotus: doctor subtilis a jeho čeští žáci, Praha: Vyšehrad, 1989. Jedná se o následující kvestie:
      • Ord. 1, d. 2, q. 1 - O existenci nekonečného jsoucna (s. 234-266).
      • Ord. 1, d. 2, q. 3 - O jedinosti nekonečného jsoucna (s. 266-272).
      • Ord. 1, d. 3, q. 1 - O možnosti poznání nekonečného jsoucna (s. 218-234).
      • Ord. 1, d. 8, p. 1, q. 3 - Co je transcendentní pojem a jeho dělení (s. 209-210).
      • Ord. 1, d. 3, 2.3 - O prvenství jsoucna mezi ostatními trancendentními pojmy (s. 210-214).
      Pozn.: V této Sousedíkově knize jsou ještě malé úryvky ze Scotových dalších děl (Quaestiones subtilissimae in Metaphysicam Aristotelis, Opus Oxoniese) a dobrý úvod do Scotovy filosofie.
  • Quaestiones in Librum Porphyrii Isagoge
    • lat. - originál spisku z edičního vydání je na stránkách Petera Kinga (jako TXT). Text obsahuje 36 kvestií (otázek).
    • angl. - anglický překlad (nejen tohoto) spisu uveřejnil Thomas Williams na svých stránkách. Je zde dostupno prvních 22 kapitol (kvestií).
    • slov. - do slovenského jazyka je přeloženo prvních 20 kapitol spisu - in: HRUŠOVSKÝ, I. (ed.) Antológia z diel filozofov. Zv. 3, Patristika a scholastika, Bratislava: Pravda, 1975, s. 411-464. Přeložil editor.
Internet:    Stránky Thomase Williamse věnované tomuto filosofu; týž autor také napsal článek John Duns Scotus pro SEP. Mj. Dunsi Scotovi je také věnován blog The Smithy.




 

Tomáš z Cantimpré

Personálie:  (* 1201  † 1272)  Jeden z encyklopedistů 13. stol. Německý původ, theologii studoval pod vedením Alberta Velikého.

Spisy:
  • De natura rerum
    • lat. - na internetu patrně není. Níže uvedený český překlad byl udělán podle nové edice příslušného textu.
    • čes. - v češtině je dostupná 6. kniha o mořských monstrech - in: TOMÁŠ Z CANTIMPRÉ. De monstris marinis. Mořská monstra, Praha: OIKOYMENH, 2008. Latinskou edici, překlad, úvod a komentář připravila Hana Šedinová. Kniha obsahuje obsáhlou studii Šest knih o zvířatech v encyklopedii De natura rerum Tomáše z Cantimpré a velké množství faksimilí iluminací rukopisu tohoto díla.
Internet:    Na kanadské stránce věnované bestiářům je článek o Tomášovi.




 
Latinská
FILOSOFIE
(14. stol.)

>>>


Vilém Ockham

Guillelmus de Ockham; William (of) Ockham

Personálie:   (* asi 1287  † asi 1347)  Františkánský mnich, filosof, theolog a politolog. Velký význam měl pro logiku (i dnes se znovu promýšlejí některé jeho myšlenky) - ale jako logik nebyl v pozdní scholastice osamělý. Jeden z hlavních představitelů tzv. nominalismu (toto označení není zrovna správné - viz např. ), který má velký dosah v metafyzice či v teorii vědy.
V první části své životní dráhy působil v Oxfordu, kde pak byl jeho vliv velmi silný. (Nejen) první generace učenců, která přišla po něm, na něj navazovala a kriticky rozvíjela jeho filosofii. Patřili k ní např. Adam Wodeham, Vilém Crathorn či Robert Holcot.



Spisy: Ockhamovy spisy lze dělit do třech základních kategorií - na spisy theologické, filosofické a politologické. Edice jednotlivých spisů a jejich překladů jsou vypsány zde:. (Odtud také přejímám číslování spisů.)
Kritické vydání všech Ockhamových spisů vycházelo od r. 1967 do r. 1988 - GUILLELMI DE OCKHAM. Opera philosophica et theologica. Edited by Gedeon Gál et al. 17 vols. St. Bonaventure, NY: The Franciscan Institute, 1967–88. Theologická díla zabírají 10 svazků, filosofická (k nimž jsou zahrnuta i ta církevně-politická) jsou v 7 svazcích. Citace textu z této edice má následující syntax:
[OPh nebo OTh] [č. sv. řím. číslicemi].[strany]
(Ockhamův spisek o řeči andělů De locutione angelorum má tedy citaci: OTh VIII.195–206)

  1. Spisy theologické
    • Quaestiones in Petri Lombardi sententias
      • (1) Komentář k Sentencím; Sent.
      • Pozn. - Ockhamovy komentáře k sentencím Petra Lombardského. Nejranější Ockhamovo dílo, zároveň jedno z jeho nejvýznamějších. Má dvě části: Ordinatio (celým názvem Ordinatio sive Scriptum in librum primum Sententiarum), tedy komentář k 1. knize Sentencí, se dochovalo celé; komentář k 2.-4. knize se dochoval pouze jako reportatio (Reportatio sive Questinones in secundum, tertium et quartum librum Sententiarum). Ordinatio dále rozvíjím jako samostatný spis.
      • lat. - ordinatio i všechny reportationes jsou dostupné v rámci databáze CLCLT (přes LAP). Na internetu je také digitalizovaný raný tisk (Lyon, 1495) celého Komentáře k Sentencím na těchto španělských stránkách.
    • Ordinatio sive Scriptum in librum primum Sententiarum
      • (1a) Komentář k I. knize Sentencí
      • lat. - text je dostupný v rámci databáze CLCLT (přes LAP).
      • angl. - úryvek z tohoto spisu (o rozsahu 5 kvestií) dotýkající se problematiky univerzálií je obsažen v knize SPADE, P. V. (ed.) Five texts on the mediaeval problem of universals: Porphyry, Boethius, Abelard, Duns Scotus, Ockham. Hackett Publishing, 1994, s. 114-230. Tato kniha je částečně dostupná na Google Books.
        Stejná část je dostupná na stránkách Petera Kinga v jeho překladu, každá kvestie jako samostatné PDF - Ord. 1 d. 2 q. 4, q. 5, q. 6, q. 7, q. 8.
    • Utrum anima sit subiectum scientiae
      • (3) Je duše předmětem vědy?
      • lat. - OTh VIII.28–55. Dostupné v databáze CLCLT (přes LAP).
    • De locutione angelorum
      • (7) O řeči andělů
      • Pozn. - zajímavá část středověké angelologie, ve které se z filosofie jazyka stává "theologie jazyka". Kromě tohoto spisku Ockham téma řeči andělů řeší např. ve svých Quodlibeta septem (Quodl. I, q.6 - Utrum unus angelus loquatur alteri). Viz také
      • lat. - OTh VIII.195–206. Dostupné v databáze CLCLT (přes LAP).
    • Quodlibeta septem
      • (20) Sedm kvodlibetů; Quodl.
      • Pozn. - patrně zachycují disutace vedené v letech 1322–24 v Londýně, opravené a sepsané v Avignonu v letech 1324–25.
      • lat. - OTh IX. Kompletní text je dostupný v rámci databáze CLCLT (přes LAP). Na internetu je také digitalizovaná inkunábule Kvodlibetů (Lyon, 1488) - na těchto španělských stránkách.
      • angl. - všechny kvestie všech sedmi kvodlibetů by měly být přeloženy in: WILLIAM OF OCKHAM. Quodlibetal Question. 2 vols. New Haven, CT: Yale University Press, 1991. Přeložili Alfred J. Freddoso a Francis E. Kelly.

  2. Spisy filosofické
    • Summa logicae
      • (23) Suma logická; SL
      • Pozn. - spis je na svou dobu docela rozsáhlou učebnicí logiky. Má 3 části, při čemž třetí část má ještě 4 části sama o sobě. První část pojednává o termínech (SL I - De Terminis), druhá o výrocích (SL II - De Propositionibus), třetí se zabývá sylogismy (SL III-1 - De Syllogismo Simpliciter), demonstrativní vědou (SL III-2 - De Syllogismo Demonstrativo), problémem tzv. consequentiae (SL III-3 De Consequentiis) a logickými chybami (SL III-4 - De Fallaciis).
        Níže rozvíjím bibliografii jednotlivých překladů podle jazyků; odkazy na dostupné překlady jednotlivých kapitol I. dílu uvadím v tomto PDF.
      • lat. - na BA je odkaz na stránky japonského odborníka na Ockhama jménem Kiioakius Akai, kde je lat. originál první a druhé části summy. Stejný text lze nalézt i na stránkách Petera Kinga (jako TXT). Na Logic Museum je část III-1.
        Kompletní text je dostupný v rámci databáze CLCLT (přes LAP).
      • čes. - jsou přeloženy úryvky z první části díla (I,1-4; 63-65; 67-71) - in: SOUSEDÍK, S. (ed.) Texty k studiu dějin středověké filosofie, s. 141-158. Přeložil Stanislav Sousedík.
      • slov. - do slovenského jazyka bylo přeloženo také několik úryvků z první části díla (I,1; 4-10; 13-15; 18-27; 30-31; 33-34; 38-39; 42-43) - in: HRUŠOVSKÝ, I. (ed.) Antológia z diel filozofov. Zv. 3, Patristika a scholastika, Bratislava: Pravda, 1975, s. 465-530. Přeložil editor.
      • angl. - na stránkách Spadea lze nalézt úryvky anglického překladu první (PDF) a třetí části díla (III-3, 46 - De insolubiliis PDF).
        Kapitoly III-3, 10-16 (o modální logice) jsou přeloženy zde: WILLIAM OCKHAM. Modal Consequences. In KRETZMANN, N., STUMP, E. (ed.). Logic and the philosophy of language, Cambridge: Cambridge University Press, 1988, s. 314-336.
        Některé části summy (SL I; II; III-2) vyšly také v anglických kritických vydáním; doplním, až se mi dostanou do ruky.
    • Expositio in libros artis logicae, prooemium et expositio in librum Porphyrii de Praedicabilibus
      • (24) Úvod do knih umění logického: Prolog a výklad Porfyriova spisu Isagogé; Prooem. et Porph.
      • angl. - anglický překlad komentáře k slavnému Porfyriovu spisu (ale pouze výkladu, ne prologu) prý provedl Kluge - KLUGE, E.-H. W. William of Ockham’s Commentary on Porphyry: Introduction and English Translation. Franciscan Studies. 1973, roč. 33, s. 171–254; 1974, roč. 34, s. 306–82.
    • Expositio in librum Praedicamentorum Aristotelis
      • (25) Výklad Aristotelova spisu Kategorie; Expos. Praed.
      • lat. - OPh II.135–339.
    • Expositio in librum Perihermenias Aristotelis
      • (26) Výklad Aristotelova spisu O vyjadřování; Expos. Perih.
      • lat. - na internetu patrně dostupný není (opravte mne, jestli se pletu).
      • čes. - je přeložen úryvek z díla (Proemium §6) - in: SOUSEDÍK, S. (ed.) Texty k studiu dějin středověké filosofie. Praha: Karolinum, 1994, s. 138-140. Přeložil Stanislav Sousedík. Po konfrontaci s angl. překladem uvedeným níže jsem nabyl přesvědčení, že je původní text upraven a zkrácen a také že se jedná o překlad §3.
      • angl. - v rámci Spadeova textu History of the Problem of Universals in the Middle Ages: Notes and Texts, s. 157-175 jsou přeloženy §§3-10.
    • Expositio in libros Physicorum Aristotelis
      • (29) Výklad Aristotelových knih Fyziky; Expos. Phys.
      • lat. - dostupné v rámci databáze CLCLT (přes LAP).
      • čes. - je kompletně přeložen prolog díla (§1-4), který se zabývá teorií vědy - in: SOUSEDÍK, S. (ed.) Texty k studiu dějin středověké filosofie, s. 159-168. Přeložil M.K.

  3. Spisy politologické
    • Epistola ad fratres minores
      • (43) Dopis menším bratřím [tj. františkánům]; Epist.
      • angl. - anglický překlad dopisu je obsažen v knize WILLIAM OF OCKHAM. A Letter to the Friars Minor and Other Writings. Cambridge University Press, 1995, s. 3-15. Přeložili Arthur McGrade a John Kilcullen.
    • Dialogus
      • (49) Dialog; Dial.
      • lat, angl. - nová latinská edice a anglický překlad spisku uveřejnila britská akademie věd na svých stránkách.


Internet:    Na stránkách P. V. Spadea věnovaných středověké logice a filosofii lze nalézt mnoho textů a zajímavostí nejen k Ockhamovi. Na stránkách Petra Kinga lze nalézt některé jeho články týkající se Ockhama. Rozcestník pro další studium (zvl. Ockhamovy logiky a sémantiky) lze nalézt také v mé Ockhamovské bibliografii - viz téma Bibliografie v oddíle Miscellanea. V internetových encyklopediích jsou také cenné informace - viz Ockham na SEP (autorem je Spade) či na IEP (Kaye). Zde jsou položky mého blogu, které se tematicky Ockhama nějak dotýkají.





 

Walter Burley

Gualterus Burlaeus; Walter Burley/Burleigh

Personálie:  (* asi 1275  † 1344/5)  Britský logik a přírodní filosof. Je spjat s Oxfordem (na poč. 14. stol. zde byl mistrem svobodných umění, členem slavné Mertonovy koleje) i s Paříží (theologii zde začal studovat před r. 1310, titul magistra získal někdy mezi lety 1320-22). Edwardem III. byl jmenován za vyslance na papežském dvoře v Avignonu v r. 1327. Je také doloženo, že vedl kvodlibetální disputace v Toulouse in 1327 a v Bologni in 1341.
Po útlumu terministicky orientované logiky na konci 13. stol. to byl právě Burley, který tradici terminismu v Oxfordu obnovil.


Spisy:
  • De suppositionibus
    • (O supozici/O druzích supozice)
    • Pozn. - traktát o supoziční teorii. Velmi ovlivnil Viléma Ockhama.
    • lat. - edice spisu vyšla časopisecky: BROWN, S. F. Walter Burleigh's Treatise De suppositionibus and Its Influence on William of Ockham. Franciscan Studies. 1972, roč. 32, s. 15-64..
    • angl. - Spade přeložil větší část spisu a jako PDF s názvem A passage from the beginning of Walter Burley's De suppositionibus (Translation) ji dal k dispozici na svých stránkách.
Internet:    Walter Burley na SEP (autorem je Conti). Zde jsou položky mého blogu, které se tematicky Burleyho nějak dotýkají.




 

Petr Auriol

Petrus Aureolus; Peter Auriol

Personálie:  (* asi 1280  † 1322)  Narodil se v jižní Francii, počátkem 14. stol. naslouchal v Paříži přednáškám Dunse Scota. Někdy před r. 1311 vstoupil do františkánského řádu a působil na řádových učilištích v Bologni a v Toulouse. V r. 1316 byl poslán na universitu do Paříže, kde studoval a vyučoval theologii.
Z hlediska filosofie je důležitý pro vývoj epistemologie - zpracovává skeptické argumenty o omylnosti našich smyslů (které se podobají klasických skeptickým tropům) a postuluje tzv. esse apparens. Doplním další podrobnosti...


Spisy:
  • Scriptum super primum Sententiarum
    • (Komentář k první knize Sentencí)
    • lat. - na těchto stránkách se postupem času uveřejňují části moderní edice jednotlivých částí Auriolova Komentáře k Sentencím.
Internet:    Peter Auriol na SEP (autorem je Friedman). Russell L. Friedman také založil a spravuje stránku věnovanou Auriolovi.




 

Jan Buridan

Ioannes Buridanus; John Buridan

Personálie:  (* asi 1295/1300  † po r. 1358)  Francouzský filosof nominalistické orientace. Jeden ze středověkých myslitelů, kteří vystudovali pouze svobodná umění (Buridan magisterského gradu dosáhl někdy před r. 1320) a nepokračovali dále v theologii. Velmi významný logik a fyzik. Rozsáhlé dílo (spisy o logice, originální komentáře snad ke všem Aristotelovým spisům). V posledních letech je pilně zkoumán, v současnosti badatelské týmy z USA, Kanady a Nizozemí pracují na edici jeho komentáře k De anima (viz stránky Buridanica , tam i další odkazy).
Ač se o tom v posledních pěti stech letech moc nehořilo, Buridan měl (stějně jako mnoho dalších scholastiků nejen ze 14. stol.) vcelku velký vliv na formování novověké filosofie, zvl. týkala-li se jazyka. O tomto pojednává sborník .


Spisy:
  • Summulae de dialectica
    • Pozn. - Buridanova obří logická suma. Buridan tento text koncipoval jako "učebnici" pro kurz, ve kterém měli být artisté vyučováni logice podle kultovní Sumy logické Petra Španělského. Velká část díla ovšem pojednává o moderní logické problematice, která ještě ve 13. stol., kdy působil Petr Španělský, nebyla vůbec traktována. Lze tedy toto Buridanovo dílo považovat za vcelku originální text.
    • lat. - spis jako celek zatím nemá edici. Existují pouze moderní edice jeho částí. Některé kapitoly latinského textu jsou dostupné na stránkách Petra Kinga (jako TXT).
    • angl. - počátkem tohoto století vyšel kompletní anglický překlad tohoto spisu (má více než 1000 stran) - JEAN BURIDAN. Summulae de dialectica. Yale University Press, 2001. Překlad připravil jeden z významných buridanovských badatelů - Gyula Klima. Na svých stránkách dal k dispozici svou úvodní studii k tomuto překladu - PDF o šedesáti stranách.
Internet:    Jan Buridan na SEP (autorem je Zupko). V českých zemích také existuje znalec Buridana, Miroslav Hanke - viz např. jeho diplomová či disertační práce.




 
Latinská
FILOSOFIE
(15. stol.)

>>>


Petr z Ailly

Personálie:  (* asi 1350  † 1420)  Pařížský theolog, filosof, logik a myslitel vlivný v mnoha dalších oblastech. Angažoval se na kostnickém koncilu (1415), který vyřešil papežské schizma (a taky nechal upálit Husa).

Jistý muž, jemuž kouření vskutku zkrátilo život, se theologa Petra snaží jako správný marxista očernit: "Ještě později podléhá nominalistická škola dezintegraci až přímo degeneraci, jak jsme už upozornili. Je skutečně zarmucující, že musíme jmenovat takové postavy jako Pierra z Ailly, jednoho z hlavních soudců Husových v Kostnici a jemu po boku stojícího 'proslulého teologa' Jeana Gersona. Oba jsou už jen sympatizéry nominalismu, který s kde čím kombinují a hlavně - jejich lidský profil už je dost nedůstojný. A co je důležité: nominalismus ztrácí u nich už svoje přírodovědecké zaměření, čímž se v praxi stává jednou z ostatních škol zesklerotičtělé scholastiky. (...) Právě nominalisti typu Aillyho a Gersona hlásali, že realismus v otázce universálií je semeništěm všech herezí, a tak jejich přístup k Husově případu byl již předem předopojatý."

Nicméně ve světě jsou k tomuto mysliteli mnohem přívětivější - Lee uvádí, že převzal některá témata Viléma Ockhama - např. že v extramentálním světě existují pouze jednotliviny a univerzálie jsou tedy pouze znaky - nicméně v nečem se od něj odklání - např. v otázce poznání těchto jednotlivin.

Spade zdůrazňuje jeho přínos v oblasti logiky - rozvinul ockhamovskou teorii mentálního jazyka a použil ji k řešení tzv. insolubilií (sémantické paradoxy jako třeba lhářský paradox), je mu také připisováno pojednání, v němž z hlediska terministické logiky vyvrací modismus.

Pluta pak uvádí některé příklady jeho ohromného vlivu na intelektuální ovzduší 14.-16. století:
  • Martin Luther byl Petrem podstatně ovlivněn jeho teorií eucharistie.
  • Kryštof Kolumbus vlastnil Aillyho geografické spisy Imago mundi a Epilogus mappae mundi, které mu vnukly myšlenku, že je možno najít kratší cestu do Indie.
  • Mikuláš Kusánský použil Aillyho dílo Exhortatio super kalendarii correctione (sepsané v r. 1411 pro papeže Jana XIII. a poté veřejně přečtené na koncilu v Kostnici) pro svůj vlastní spis De correctione kalendarii. (Ve svém spise Ailly volá po nutné reformě kalendáře - nadarmo; ta byla prosazena až mnohem později za Řehoře XIII.)
  • Jan Kepler, který sám obhajoval astrologii, explicitně odkazuje na Aillyho astrologické práce ve svém pojednání De stella nova in pede Serpentarii. V Aillyho práci Elucidarium astronomicae concordiae cum theologica et historica veritate (O svornosti astronomie s theologickou a historickou pravdou) můžeme nalézt Aillyho slavnou předpověď Francouzské revoluce.


Spisy:
  • Conceptus
    • (Pojmy)
    • lat. - edici pořídili J. Biard, L. Kaczmarek a O. Pluta (někdy koncem 90. let). Na internetu to bude asi těžko. Stará humanistická edice (kolem r. 1500), ze které překládal Spade je dostupná v databázi Gallica.
    • angl. - anglický překlad spisu pořídil Paul Vincent Spade - in: SPADE, P. V. Peter of Ailly: Concepts and Insolubles. An Annoted Translation. Dordrecht: Reidel, 1980. Tato kniha je částečně dostupná na Google Books (minimálně obsah). Spade ji překládal z humanistické edice spisu (Conceptus et insolubilia, Paris, c. 1495); proto také svazek obsahuje i překlad dalšího spisu - Insolubilia.
  • Destructiones modorum significandi
    • Pozn. - toto je jeden ze 4 známých prací, které byly sepsány během 14. a počátkem 15. stol. a jejichž úkolem bylo bojovat proti modistickým doktrínám ze stanoviska nominalistického terminismu. Aillyho autorství tohoto spisu je nejisté (někdy se také připisuje jakémusi záhadnému Tomášovi Maulfeltovi), nicméně editor spisu nevidí důvod, proč upírat autorství Petrovi z Ailly, dokud nebudou lépe prozkoumány vztahy mezi autory a školami ve 14. stol.
    • lat. - edice spisu: D’AILLY, P. Destructiones modorum significandi, ed. L. Kaczmarek, Amsterdam: Grüner, 1994. Kniha obsahuje německý úvod ke spisu a latinský originál. Částečně je dostupná na Google Books.
    • angl. - překlad spisu patrně neexistuje.
  • Insolubilia
    • Pozn. - spis věnující se problematice insolubilií, tedy sémantických autoreferenčních paradoxů (tj. výroků, které odkazují samy na sebe - jako je třeba lhářský paradox). Ailly o nich tvrdí, že neexistují v mentálním jazyce, ty, které jsou v mluveném nebo psaném pak považuje za druh dvojznačných vět, které korespondují se dvěma mentálními výroky, jedním pravdivým a druhým nepravdivým.
    • lat. - edici pořídili J. Biard, F. Del Punta, L. Kaczmarek a O. Pluta (také někdy koncem 90. let).
    • angl. - in: SPADE, P. V. Peter of Ailly: Concepts and Insolubles. An Annoted Translation. Dordrecht: Reidel, 1980. Další informace u spisu Conceptus.




 
Arabská
FILOSOFIE

>>>


Avicenna

Personálie:
  (* 980   † 1037)  Vl. jménem Ibn Síná. Arabský filosof a především lékař (o Avicennovi-lékařovi pojednává starší monografie ). Dobrý znalec antické filosofie, spíš bystrý kompilátor než původní myslitel. Měl encyklopedické znalosti - jeho díla mají často charakter sum.
V západní latinské filosofii byl velmi oblíbený; ovlivnil Tomáše Akvinského v metafyzice, Roger Bacon ho nazývá "pán a kníže filosofů" ("dux et princeps philosophiae" - Opus maius I, 6).


Spisy:
  • Liber De philosophia prima sive scientia divina
    • Textologická poznámka: Traktát o metafyzice (neboli božské vědě) je čtvrtou částí Avicennovy filosofické summy Kitáb aš-Šifá' (tj. Kniha uzdravení; autor má na mysli uzdravení duše, neboť jako medicína, které Avicenna také věnoval obsáhlý spisek, uzdravuje tělo, filosofie a teoretické poznání analogicky uzdravují duši).
      Do latiny byl přeložen v pol. 12. stol. Janem Španělským (Ibn Dá'úd) a Dominikem Gundissalinem.
    • lat. a čes. - v češtině vyšel překlad prvního traktátu uvedeného spisku (kap. 1 a 2). Spolu s latinským originálem je součástí knihy OTISK, M. Metafyzika jako věda. Ibn Síná a Ibn Rušd ve scholastické diskusi. Praha: Filosofia, 2006, s. 102-149. Přeložil Richard Psík. Kniha mimo jiné obsahuje obsáhlé pojednání o rozvoji středověké metafyziky vyrůstajícím z arabské recepce Aristotela.
Internet:    Avicenna na stránkách Islamic Philosophy Online, kde je i mnoho odkazů na další zdroje či arabské originály Avicennových děl.