Licence Creative Commons
© 2009-2011 Lukáš Lička - podle licence Creative Commons 3.0 Česká republika.



BIBLIOTHECA.wz.cz


K poslední aktualizace této stránky došlo .

BIBLIOGRAFIE (ČESKÝCH) (PŘEKLADŮ) (FILOSOFICKÝCH DĚL)


Schéma bibliografie: Seznamy | POZDNÍ ANTIKA | PATRISTIKA | RANÝ STŘEDOVĚK | SCHOLASTIKA | Poznámky


POZDNÍ ANTIKA





FILOSOFIE (novoplatonismus)

>>>





Plótínos

Personálie:
  (*205  †270) Velký filosof pozdní antiky, rozvinutím Platónových myšlenek vytvořil osobitý filosofický systém, který byl pojmenován novoplatónismus. Důležitý pro dějiny metafyziky a estetiky. Jeho vliv pozdějších dějinách filosofie byl značný. V češtině je pěkná monografie o jeho životě a filosofii psaná esejistickým stylem - HADOT,P. Plótinos čili prostota pohledu. Praha: OIKOYMENH, 1993. Zde lze nalézt zajímavou bibliografii a rady, jak Plótína číst.

Spisy:   Plótínos sám nepsal. Nicméně vedl různé přednášky a jeho myšlenky pečlivě zapsal jeho žák Porfyrios - výsledkem jsou tzv. Enneady, 54 pojednání rozdělených do 6 skupin po devíti pojednáních. Kompletní překlad v češtině není (kupodivu, neboť tyto spisy mají značný vliv), dostupné jsou jen překlady některých pojednání.

  • Enneada I 1 : Τί τὸ ζῶιον καὶ τίς ὁ ἄνθρωπος
    • řec. - na BA
    • čes. - in: PLOTIN. Enneady. Praha: Bohuslav Hendrich, 1938, s. 105-120. (=kap. Živočich - člověk) Starý překlad Josefa Hrůši.
  • Enneada I 5 : Εἰ ἐν παρατάσει χρόνου τὸ εύδαιμονεῖν
    • řec. - na BA.
    • čes. - in: PLOTIN. Enneady, s. 121-127. (=kap. Přibývá blaha s časem?)
  • Enneada I 6 : Περὶ τοῦ καλοῦ
    • řec. - na BA
    • čes. - in: PLOTIN. Enneady, s. 9-28. (=kap. O kráse)
  • Enneada I 8 : Πόθεν τὰ κακά
    • řec. - na BA
    • čes. - in: PLOTIN. Enneady, s. 81-104. (=kap. Zlo, odkud je)
  • Enneada I 9 : Περὶ τῆς ἐκ τοῦ βίου εὐλόγου ἐξαγωγῆς
    • řec. - na BA
    • čes. - in: PLOTIN. Enneady, s. 63-64. (=kap. Je rozumné brát si život?)
  • Enneada III 1 : Περὶ εἱμαρμένης
    • řec. - na BA
    • čes. - in: PLOTIN. Enneady, s. 65-80. (=kap. O osudu)
  • Enneada IV 7 : Περὶ ἀθανασίας ψυχῆς
    • řec. - na BA
    • čes. - in: PLOTIN. Enneady, s. 29-62. (=kap. O nesmrtelné duši)
  • dále jsou k dispozici překlady Ennead III 7, IV 2, IV 3, IV 8, V 8, V 9 a další (doplním později).

Internet:    Plótínovy Enneady přeložil v 15. stol. do latiny Marsilio Ficino. Jeho překlad je kompletně dostupný na italských stránkách BIVIO. Stručný, ale dobrý přehled novoplatonismu lze nalézt zde. Anglický překlad vybraných pasáží Ennead od MacKennyho lze nalézt zde (obsahuje 6 spisků).




 


Porfyrios

Personálie:
  (* 234  † 305)  Novoplatonik, žák Plótínův. Zapsal a seřadil jeho myšlenky. Sám je autorem více než sedmdesáti prací různých témat (filosofie, gramatika, astrologie apod.). Důležité jsou i jeho komentáře k různým spisům Platóna či Aristotela.

Spisy:
  • Εἰσαγωγη εἰς τας Ἀριστοτελους κατεγοριας
    • (Úvod k Aristotelovým kategoriím)
    • řec. - zde (pdf).
    • čes. - MRÁZ, M. Porfyriův Úvod k Aristotelovým kategoriím. Filosofický časopis. 1970, roč. XVIII, s. 971-987. Článek obsahuje studii o Porfyriovi, seznam literatury a překlad spisku.
  • Περι Πλωτινου βιου και της ταξεως των βιβλιων αὐτου
    • (Životopis Plótína a uspořádání jeho spisů)
    • řec. - kdoví?
    • angl. - dostupné na internetu. Starší překlad MacKennyho.
Internet:    Na webu Rogera Pearse The Tertullian Project lze najít seznam Porfyriových děl i odkazy na anglické překlady některých jeho spisů.




 

Proklos

Personálie:  (* asi 410  † 484)  Novoplatónský filosof (východní větev novoplatonismu), jeden z posledních scholarchů platónské Akadémie. Systematizoval Plótínovo učení, komentoval Platóna.
Nedávno vyšla v češtině (!) obsáhlá monografie o Proklovi, kterou má na svědomí Radek Chlup -
Proklos měl velký význam pro středověk; mnohé myšlenky Pseudo-Dionysia Areopagity jsou inspirovány Proklem. Také Liber de causis, jeden z textů, podle kterých se vyučovala metafyzika na universitách ve 13. stol., je arabský kompilát z Proklových Základů theologie.


Spisy:
  • Ὑμνοι
    • (Hymny)
    • Pozn. - Proklos je autorem sedmi hymnů na bohy, plných novoplatónského vzletu.
    • řec. - na těchto řeckých stránkách lze hymny najít (nejsem si tím ovšem zcela jistý).
    • čes. - český překlad dvou hymnů lze najít v knize Řecká lyrika. Praha: SNKLHU, 1954, s. 178-179.
  • Περἰ της κατ΄ Ἡλληνας ἱερατικης τεχνης
    • (O hieratickém umění podle Řeků)
    • řec. - lze nalézt v tomto PDF.
    • čes. - český překlad Radka Chlupa je dostupný v Zariatnatmikově knihovně, konkrétně zde (nutná registrace!).
Internet:    Mj. Proklem se zabývá J. Vojta (MU); několik jeho článků je dostupno i online - na těchto stránkách zahrnujících i novoplatónismus je malý seznam.




 
GRAMATIKA

>>>

Aelius Donatus

Personálie:   (4. stol.)  Slavný římský gramatik a rétor. Proslavil se dvěma příručkami gramatiky (velmi elementárními), hojně používanými k výuce latiny ve středověkých školách, a komentářem k Vergiliovi.
"Donatus se odchyluje od zaběhaného postupu, typického pro ostatní učebnice gramatiky, a své pojednání dělí do dvou samostatných částí. V první podává formou jednoduchých otázek a odpovědí základní přehled o slovních druzích. Na něj pak navazuje systematickým výkladem pro pokročilé, zahrnujícím jednotlivé gramatické jevy a doplněným o stručný úvod do stylistiky a metriky. Už v pozdní antice patřila tato gramatika k nejužívanějším jazykovým učebnicím a ještě větší obliby se těšila ve středověku. Tehdy se také pro její dvě části vžilo označení Ars minor (Menší gramatika) a Ars maior (Větší gramatika). O významu tohoto díla svědčí i skutečnost, že v následujících staletích začaly namísto původních gramatik vznikat především komentáře k Donatovi a samotné jméno autora se ve středověku stalo synomymem pro gramatickou učebnici (donat)."
Sten Ebbesen, dánský odborník na dějiny filosofie jazyka a lingvistiky v antice a středověku avšak říká, že jediným antickým gramatikem, který měl výrazný vliv na středověké myšlení, byl Priscianus. Donata sice užívali v každé katedrální škole, ale byl příliš nevýživný; kromě případů, kdy nesouhlasil s Priscinem.

Spisy:
  • Ars minor
    • lat. - např. na BA; součástí korpusu lat. gramatiků - GL 4, 355-366 (dostupné zde).
    • čes. - není.
  • Ars maior
    • lat. - část na BA; také součástí korpusu lat. gramatiků - GL 4,367-402 (dostupné zde).
    • čes. - není.
Internet:    Několik informací je v tématu Lingvistika v Miscellaneích.



 

Priscianus

Personálie:  (6. stol.)  Latinský gramatik, pocházel z Mauretánie, vyučoval v Konstantinopoli. Jeho hlavní dílo - Institutiones grammaticae - mělo ohromný vliv v dějinách latinské gramatiky a lingvistiky obecně. Priscianovu terminologii používáme dosud.

Spisy:
  • Institutiones grammaticae
    • (Základy gramatiky)
    • Pozn. - velmi obsáhlá učebnice gramatiky, hojně používaná nejen ve středověku. Obsahuje 18 knih, které jsou rozděleny do dvou skupin (ve středověku se používaly odděleně) - prvních šestnáct pojednává o morfologické tématice (ve středověku nazýváno jako Priscianus maior), poslední dvě o syntaxi (tzv. Priscianus minor).
    • lat. - celý text je v databázi BTL (přes LAP).
Internet:    Několik informací je v tématu Lingvistika v Miscellaneích.




 
NAUKOVÁ LITERATURA

>>>

Plinius Starší

Personálie:  (* 23 či 24   † 79)  Získal rétorské vzdělání v Římě. V r. 79 pomáhal při evakuaci obyvatel Pompejí po výbuchu Vesuvu, situaci také zkoumal s vědeckým zanícením, pročež se nadýchal výparů a umřel. Jedná se o typického římského amatérského učence, charakterizovala jej neukojitelná touha po poznání a neúnavná píle.

Spisy:
  • Naturalis historia
    • Pozn. - Šubrt o tomto díle říká:
      "Jde o gigantické dílo o třiceti sedmi knihách, které nemá v římské literatuře obdoby. Jak sám autor poznamenává, zahrnuje na 20 000 poznatků excerpovaných ze stovky antických autorů (počet Pliniových pramenů je ve skutečnosti ještě mnohem vyšší). Jen výčtu jednotlivých témat a přehledu použitých pramenů je věnována celá první kniha.
      Pod pojmem "příroda" (řec. fysis, lat. natura) rozuměla antika veškerý hmotný svět obklopující člověka. Pliniova přírodověda proto zahrnuje:
      • kosmografii (II. kniha),
      • geografii a etnografii (knihy III-VI),
      • antropologii (VII. kniha),
      • zoologii (knihy VIII-XI),
      • botaniku (knihy XII-XIX),
      • dokonce i medicínu a farmakologii, a to jak ve vztahu k flóře (knihy XX-XXVII), tak fauně (knihy XXVIII-XXXII).
      • Posledních pět knih je věnováno geologiia a metalurgii (knihy XXXIII-XXXVII).
      (...) Vědecké zkoumání v jeho pojetí znamená především neúnavné excerpování a shromažďování cizích názorů a poznatků, které jsou s pedantickou svědomitostí zaznamenávány do příslušných oddílů. Intelektuální přínos samotného autora byl omezen pouze na uspořádání těchto poznatků a jejich stylistické zpracování. (...) Moderní kritici Pliniova díla zapomínají na jednu důležitou věc, totiž že jeho encyklopedie nebyla určena k souvislému čtení jako beletrie. Měla sloužit jako příručka, v níž si každý mohl vyhledat, co potřeboval vědět. A tuto funkci plnila velmi úspěšně. Stala se oblíbeným pramenem, z něhož čerpali autoři nejrůznějších breviarií a epitomé, jako byl C. Iulius Slolinus (3. stol.), autor spisu Collectanea rerum memorabilium (Sbírka pozoruhodností), nebo autor anonymního receptáře ze 4. stol., nazvaného Medicina Plinii (Pliniova lékařská kniha)."
    • lat. - kompletní lat. text je dostupný na stránkách Billa Thayera - zde. Na BA jsou dostupné knihy I-XXVII.
    • angl. - kompletní anglický překlad díla lze nalézt na stránkách projektu Perseus - zde.
    • čes. - v češtině vyšel výbor z tohoto mohutného díla, a to v knize PLINIUS STARŠÍ. Kapitoly o přírodě. Praha : Svoboda, 1974. Přeložil František Němeček. Kniha je výborem z jednotlivých knih Pliniova díla, opírá se především o II., VII. a XXXV. knihu. Vynechané pasáže jsou nahrazeny stručnými výpisky, lze tedy získat přehled, o čem Plinius píše.
Internet:    Na kanadské stránce věnované bestiářům je článek o Pliniovi.




 

Aulus Gellius

Personálie:
  (* 130  † asi 175)  Římský spisovatel, sběratel poznatků a výpisků ze starší literatury. Své jediné dílo začal psát za studií filosofie v Řecku.

Spisy:
  • Noctes Atticae
    • lat. - např na BA.
    • slov. - spis je dostupný ve slovenském jazyce v knize GELLIUS, AULUS. Atické noci. Bratislava : Tatran, 1987. Přeložila Eleonóra Vallová. Pozn.: Jedná se pouze o výbor, který předkládá vybrané kapitoly ze všech dvaceti knih spisu.
Internet:    Dílem Aula Gellia se zabývá dr. Petrovićová z Masarykovy university (bibliografie). Na internetu uveřejnila svou práci Rozdělení kapitol podle nauk v Gelliově  práci Noctes Atticae a v Macrobiově dialogu Saturnalia (pdf), která podává podrobný obsah Gelliova i Macrobiova díla, sestavený do podoby přehledné tabulky.





 


Macrobius

Personálie:
  (kol. r. 400)  Latinsky píšící autor pozdní antiky, jeden z těch, kteří se snažili vzdorovat rozmáhajícímu se křesťanství pěstováním pohanských tradic. Autor encyklopedického díla Saturnalia, v němž jsou formou dialogu probírána různá odborná témata filologická, historická a starožitnická.

Spisy:
  • Saturnalia
    • lat. - originál textu je dochován s jistými mezerami (ne však značnými). Lat. text je dostupný na stránkách Billa Thayera - zde.
    • čes. - překlad značné části spisu vyšel česky v knize MACROBIUS. Saturnálie. Praha: Herrmann a synové, 2002.
      Co se týče rozsahu překladu, cituji z ediční poznámky (s. 401): "Do výboru byla pojata celá první, třetí, čtvrtá a sedmá kniha a první dvě kapitoly knihy páté. Mimo výbor tak zůstala jednak druhá kniha, která je souborem sentencí antických velikánů a s hlavními tématy Saturnálií nijak nesouvisí, jednak celá šestá a většina páté knihy, složené prakticky jen z paralelně řazených citací z Vergilia a Homéra, respektive z archaických latinských autorů. Tyto části mají smysl jen pro odborníka, pracujícího s originály."
      Kniha také obsahuje obsáhlou studii Martina C. Putny Svět posledních pohanů v zrcadle Macrobiových Saturnálií.

Internet:    Dílem Macrobia se zabývá dr. Petrovićová - viz výše u Gellia.





 


Martianus Capella
Personálie:
  (kol. r. 400)  Latinsky píšící autor pozdní antiky. Autor díla encyklopedického charakteru, které v 9 knihách podává výklad jednotlivých věd, které patří do skupiny svobodných umění. V prvních dvou knihách je popisována svatba Merkuria s učenou dívkou Filologií (tj. alegorií vědy obecně), ta tímto sňatkem získává nesmrtelnost a věda se tedy stává něčím božským. V dalších knihách vykládají alegorické postavy jednotlivých svobodných umění (družičky Gramatika, Dialektika, Rétorika, Geometrie, Aritmetika, Astronomie, Hudba) každá svou vědu.

Spisy:
  • De nuptiis Mercurii et Philologiae
    • lat. - tento spis byl hojně opisován a komentován v raném středověku, v době karolinské renesance. Na internetu je faksimile jednoho karolinského rukopisu. Na Google Books je dostupná edice tohoto spisu - MARTIANUS CAPELLA. De nuptiis Mercurii et Philologiae. Lipsko: In aedibus B.G. Teubneri, 1866.
    • čes. - patrně existuje český překlad 4. knihy (De dialectica) - TURKOVÁ, Martina. Dialektika v podání Martiana Capelly. Komentovaný překlad IV. knihy jeho encyklopedie De nuptiis Mercurii et Philologiae. Praha, 2005 (?) (dipl. práce). [zdroj: IS na UK] Pokud by mi kdokoliv byl schopen poskytnout nějaké bližší informace o této práci, byl bych mu velmi vděčen.
Internet:    Shrnutí (angl.) přednášky Martianus Capella quaestionable relation to the Vandals dr. Petrovićové a doc. Bednaříkové pronesené v rámci konference The End of Ancient Empires, která se konala v červnu 2009 na univerzitě v Edinburghu.
Pod vedením doktorky Petrovićové byly také obhájeny dvě bakalářské práce zkoumající právě dílo Martiana Capelly:
  • Jana Pokorná - Literární rozbor děje a postav 1. a 2. knihy spisu Martiana Capelly: De nuptiis Philologiae et Mercurii (PDF)
  • Juraj Franek - Dialektika v diele Martiana Capellu De Nuptiis Philologiae et Mercurii (slov. - PDF)
Pro Martianovu roli v dějinách vědy viz také oddíl Teorie a dějiny vědy v Miscellaneích.